Alej u Hadáčkova kříže
13. duben 2019 trochu strašil svým číslem na datumu a zhruba pět dnů před ním i nepříjemnou předpovědí počasí, která věstila sněhy a deště. Ta představa vzbuzovala hrůzu a soucit zároveň. Že bych si dokázal představit děti s rodiči při výsadbě v dešti či sněžení, to tedy rozhodně ne. A jak si v takovém počasí opékají buřty, to už vůbec ne. Že bych však přírodě i nám nepřál srážky, to se říci také nedá.
Nicméně realita byla diametrálně odlišná, nebylo sice tričkové jarní počasí, ale zima nám rozhodně nebyla. Více než 25 stromů získalo své patrony, alej navíc podporu od Nadace ČEZ a samozřejmě obce Nedrahovice, jakožto hlavního iniciátora celé akce. Spolek Sumiko, Klub 50+, ZŠ a MŠ Jesenice, soukromý zemědělec Luboš Budka a samozřejmě celá řada občanů, či spíše rodin, z obce přijali výsadbu jako výzvu a přišli v opravdu hojném počtu osobně zasadit vlastní dub.
Přípravu jsme nijak nepodcenili, Petr Čapek coby hlavní dodavatel materiálu a služeb, vybaven zdatnou a šikovnou technikou i nadšením, přispěl významně k hladkému průběhu akce. Pravda při rozvozu kůlů, poté stromů, při vykopávání jamek (byť s pomocí techniky) i samotném sázení jsme se řádně zapotili a věnovali všemu více než dva dny času. Vše se ovšem bohatě vyplatilo, a to také proto, že moje teoretická představa společného postupu výsadby (představoval jsem si, jak se všichni společně na úvod pozdravíme, řekneme si podrobnosti k projektu, popíšeme techniku výsadby, zatloukání kůlů, upevňování stromů apod.) vzala po několika vteřinách po příjezdu prvních patronů za své. Všichni se okamžitě vrhli na stromy, rychle si vybrali ten svůj a ihned začali urputně sázet. S Petrem jsme moc nestačili jednotlivé „sazeče“ usměrňovat, naštěstí to v podstatě nebylo třeba, všichni byli nesmírně pečliví a důslední.
A protože se v závěru našlo ještě několik volných stromů, stávající patroni si „adoptovali“ i další stromy, takže volné zůstaly všeho všudy dva duby. Prostě skvělé.
Přestože má většina dubů své patrony, neponecháváme nic náhodě a duby budeme pečlivě zalévat. Pan Budka totiž sám nabídl své zemědělské nádobíčko na zálivku (traktor a cisterna je rozhodně lepší představa než barely s vodou, které bychom museli ručně roznášet od stromu ke stromu).
Velkou radost u mne vzbuzuje nejen účast takové spousty lidí, ale také fakt, že jsme znovu oživili a obohatili již tak krásný okruh Kamenických křížků o nový výrazný prvek, který výrazně změní tuto naší nádhernou lokalitu. Věřím, že stromy porostou bez úhony a naši potomci si jednou užijí krásné staleté duby.
Ještě jednou chci poděkovat Nadaci ČEZ za podporu tohoto malého, ale nesmírně cenného projektu.
Čestmír Sosnovec